Málo je více

Čím to je, že když nemusíš dělat nic, tak toho uděláš hodně? Nebo když změníš prostředí, tak proč ti nevadí jít o kus dál? Poznáš a uvidíš aspoň něco nového. Je to stereotypem? Že máš jednu cestu, kterou chodíš pokaždé na mhd tak zarytou pod kůží a nemusíš nad ní ani přemýšlet? Můžeš přemýšlet nad tím, komu ještě zavolat nebo co si dáš dalšího k jídlu. Hlavně efektivně. Máš taky někdy jako já paralýzu z toho, kolik věcí máš na to do listu, že nejsi schopný/á dělat nic? Jestli ne, tak budu ráda za radu, jak to děláš. Já, paradoxně, udělám nejvíc věcí, když nemusím nic. Třeba na dovolené. A je to podle mě tím, že mi v hlavě nebliká další položka na seznamu to do. Nemyslim na to co pak. Jsem v přítomnosti. Jsem to, co dělám. A přemýšlím nad tím, co dělám. A tak toho udělám víc.