Lehkost bytí

Všude v mém okolí slýchám o lehkosti bytí. V podcastech, článcích, na instagramu, všude je lehkost.

Možná je to tím létem a horkým vzduchem, který nás všechny přes naší vůli zpomalí. Možná jsme díky tomu o něco lehčí, možná ten teplý vánek odnese naše starosti pryč.

✺

Dnes jsem se vrátila v jednu ráno z dovolené, kde jsme byli o den delé, jelikož nám zrušili let. Měla jsem v plánu celý den ležet v posteli (na matraci na zemi, postel teprve bude). Nabrat sílu. Ale znáš to, když si něco naplánuješ, většinou to nevyjde. Šla jsem se projít ven. Někam. Po cestě si v hlavě zpívám písničku z filmu Mamma Mia. Dovolená probíhala na ostrově, kde se natáčel, chápej. Uvědomila jsem si, že jsem po dlouhé době sama se sebou, se svými myšlenkami. Nevzala jsem si na svojí spontanní procházku telefon ani deník ani knížku, jen své myšlenky. Tak jsme spolu s myšlenkami šly a mě došlo, že mě nic v ten moment netrápí, že jsem naprosto odevzdaná přítomnosti a pobrukuji si melodie. Došlo mi, že cítím lehkost. Tu lehkost o které jsem ti říkala na začátku, jak o ni všichni mluví.

Chtěla jsem to s tebou sdílet, protože jsem nevěřila, že nějaká lehkost existuje. Neuměla jsem si představit, jaké to je, cítit se lehce, bez starostí, bez tíže. Chtěla bych ti to potvrdit, že to jde. A jde to líp s tím teplým větrem, který ti pomáhá vše nadlehčit. Přála bych ti, abys to taky cítila, tu lehkost a s ní letní vítr, aspoň ten vítr. Já už jdu pomalu zpátky, vyhrnu si kalhoty a umyju si nohy studenou vodou a pak vše půjdu povyprávět mému milému. Aby taky věděl, že to jde. Že lehkost existuje a my se můžeme cítit lehce. Že nelžou a že je to krásný pocit. Už cítíš ten vánek?